Něco o mně

Ráda bych vám napsala něco málo o mé osobě...

Narodila jsem se 27. února roku 1986, prý to byl čtvrtek, mámě Aničce a tátovi Frantovi. Měřila jsem 51cm a vážila 3,15kg, měla jsem tmavé vlásky a šedomodrá očíčka. Kdybych se narodila jako kluk, byla bych Libor, ale že jsem holka jako buk, jsem Markétka. Doma v Ústíně na mě čekaly dvě sestřičky – desetiletá Renatka a jedenáctiletá Petruška. Když se Renča dověděla, že jsem na světě, prý nelibým hlasem prohlásila: „Už zase holka?!“
 

Když jsem trošku povyrostla, byla jsem prý nejhezčí dítko ve školce, hodňoučká a miloučká holčička, která toho moc nesnědla a kousala polévku a čaj :D

V šesti a půl letech jsem začala chodit do Základní školy v Těšeticích, kde nás bylo pomálo – typická vesnická škola – ve třídě nás bylo okolo patnácti. Od první třídy jsem měla samé jedničky na vysvědčení, všechno jsem vždycky uměla, ve všem byla první. Teda ne že bych se chtěla vychloubat:)

V půlce šesté třídy jsem přestoupila na Základní školu tř. Spojenců do Olomouce. Sice jsem už neměla samé jedničky, ale stále jsem patřila mezi ty „chytřejší“. Nejvíc mě vždycky bavila čeština, výtvarka a tělocvik. Ráda jsem se pohybovala, běhala, skákala, hrála různé hry. A ta čeština…ta mi šla prostě tak nějak sama. Doteď všem všechno opravuju a prostě nechápu, jak někdo může napsat něco špatně, vždyť to divně nejen vypadá, ale i zní. Nejradši jsem ale kreslila, stříhala, lepila...to mi asi zůstalo doteď:) už tehdy jsem začala projevovat své tvořivé choutky, kdy jsem všechny obdarovávala nejrůznějšími ručně dělanými dárky (přáníčka, sušené dekorace,…), už kvůli tomu, že jsem neměla moc peněz a nemohla si dovolit nic drahého kupovat.

V deváté třídě jsem úspěšně zvládla příjmačky na Obchodní akademii v Olomouci a v září roku 2001 jsem mohla vstoupit do její budovy už jako student. První rok byl docela těžký, postupem času jsem se ale aklimatizovala a začala poctivě šrotit. Výtvarku už jsme neměli, jen samé účetnictví, ekonomiku, právo…Mou vášní se však stal sloh. A troufám si říct, že docela velkou. Těšila jsem se na hodiny slohu, kdy zase budu moci nechat svou fantazii malovat na papír. Příběhy, eseje, popisy…to bylo moje. Ze základky jsem měla průpravu češtinářskou, takže se nikde neobjevovaly chyby, což lahodilo očím naší profesorky a mě těšilo u srdce. Ve čtvrťáku jsem byla docela podstatnou osobou – na důležité akce jsem psala proslovy a později jsem byla donucena je přednést, na maturitním plese i při samotné maturitě.

9. května roku 2005 jsem odmaturovala, a to z Českého, Anglického a Německého jazyka, Ekonomiky a z Účetnictví.

Po maturitě jsem si užívala prázdnin a kamarádů, od září jsem si začala hledat práci a od listopadu 2005 jsem nastoupila jako asistentka do jedné firmy. Tady jsem měla neomezený přístup k internetu a ve chvílích volna jsem brouzdala po různých stránkách, až jsem jednou narazila na několik tvořivých stránek a dostala jsem ihned spoustu nápadů. Už jsem vydělávala, takže jsem si mohla nakoupit potřebné materiály. Můj koníček se stal další vášní, já začala tvořit a stále tvořím pro svoje blízké. Moje dárky je potěší a mě zase hřeje u srdíčka, když mohu udělat radost.

Na konci roku 2008 se ale spoustu věcí změnilo. Začala jsem bydlet samostatně s Peťulkou v našem malém bytečku, ale hlavně jsem díky finanční krizi, která je poslední dobou v médiích skloňována ve všech pádech, přišla o práci. Od ledna 2009 jsem tedy byla uchazeč o zaměstnání. Práci se nedařilo najít, zásluhou krize bylo takto nezaměstnaných lidí obrovské množství a naopak nabízených pracovních míst stále méně a méně. Moje sebevědomí klesalo s každým neúspěšným pohovorem a stres mě pomalu ani nenechal spát, takže jsem na tvoření neměla skoro vůbec pomyšlení.

Koncem května se mi však nakonec poštěstilo a od 1. června 2009 jsem začala pracovat v jedné realitní kanceláři jako asistentka. Avšak ne dlouho, od září jsem byla zase uchazečem o zaměstnaní v evidence úřadu práce...ale dostala jsem od bývalého zaměstnavatele možnost přivydělat si, tak jsem tady nakonec zůstala a už snad konečně budu mít na práci štěstíčko:)

Ale od října 2009 se zase tak trošku změnil můj svět - začala jsem studovat vysokou školu. Dojíždím v pátky do Hradce Králové, kde se snažím správně mluvit česky, psát česky, číst, číst a číst...dálkově studuji obor Jazyková a literární kultura a snad ze mě jednou bude novinářka (ano, sloh, moje vášeň č. 2!). Tak snad to nějak dotáhnu do konce, držte mi pěstičky!!!

Určitě chci poděkovat Peťulkovi, že se mu líbím, i když mám ruce zapatlané od lepidla a ve vlasech barvu, a že mi pomáhá a moc u toho nenadává, že mu to nejde:) A taky že se necítí moc utlačován v tom našem malém bytečku, když zrovna tvořím a straaaaašně se roztahuju:)

Vaše M.

P.S. - už i Peťa tvoří:)))